Vánoční zamyšlení

Tuto vánoční dobu nás může doprovázet 14. verš 1. kapitoly Janova evangelia:
„A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi“. Evangelista nás vybízí, abychom nezůstali stát na povrchu, ale putovali do hlubin události Vtělení. Jinak řečeno, abychom prožívání Vánoc neomezili jen na pouhé sentimentální si připomínání narození děťátka v Betlémě, aniž by to mělo i praktický dopad pro náš konkrétní život v naší době.

  Teolog Jan ztotožňuje ono „Slovo“ („Logos“) se Smyslem, tím jakoby říká: Smysl se vtělil, Smysl se stal člověkem, Smysl se stal lidským životem. Vtělením a narozením Krista konečně dostává lidský život pravý smysl, pravou důstojnost a hodnotu. A člověk se stává ikonou, obrazem Krista Boha. Smysl lze i zabít, degradovat. Možná je to duch minulého a dnešního století. Lidé žijí v „nesmyslu“. Nevidí smysl svého života. Bůh nemá mít místo v našem životě.

  Ale vtělený Smysl nás neustále bude provokovat. Chce změnit náš život z nesmyslnosti k nalezení pravé hodnoty a pravého smyslu. Smysl nám chce otevřít oči, abychom viděli, že pravda existuje a je možné ji nalézt, že existuje i nezištná láska, kterou lze žít. Kéž nám tajemství vánočních svátků otevře naše „vnitřní“ oči. Abychom neviděli kolem sebe jen intriky, špínu a faleš. Abychom dokázali nalézt ve všem našem počínání i pravý smysl, hodnotu, pravdu i dobro.

  „Slovo se stalo tělem“. Absurdita a nesmyslnost, temnota a beznaděj člověka je přemožena narozením Slova. Slovo není absurdní, je smyslem, světlem a nadějí, která je trvalá. Nechme nejen o těchto vánocích, ale i v dalších běžných dnech vstoupit do našich životních temnot světlo Kristovo, aby nás osvítilo září lásky Boha k člověku.

 Váš P. Michal