Letní tábor – již po osmé

Osmý ročník letního tábora pro děti z naší farnosti se uskutečnil na novém místě - v areálu bývalé školky v Neškaredicích na okraji Kutné Hory. Místo bylo s ohledem na naše dosavadní zkušenosti luxusní – zahrada, trampolíny, houpačka, bazén, velká společenská místnost s projektorem a nové podsadové stany s matracemi. Ve stanech byly ubytovány nejstarší děti, zatímco mladší obsadily tři pokoje uvnitř budovy. I program byl pro tyto dvě skupiny dětí oddělený.

Celotáborová hra se nesla v duchu Hunger Games. Děti rozdělené do jednotlivých krajů celý týden odolávaly Kapitolu, ukazovaly svou odvahu, sílu a odhodlání a ve velké závěrečné bitvě porazily prezidenta Snowa.

Dny obvykle začínaly ranními chválami a po snídani nás čekal program. Mezi nejoblíbenější aktivity patřila jako každý rok bojovka a tentokrát vzhledem k parnému počasí také koupání v bazénu. Dále jsme malovali trička, vyráběli dárkové krabičky, připravovali divadelní představení, uspořádali turnaj ve vybíjené, hráli stolní tenis a fotbálek, naučili se střílet z luku, házet nože a šermovat a mnoho dalšího. Pro chvíle odpočinku byly k dispozici nejrůznější stolní hry, knížky, omalovánky a hlavolamy. Po večeři jsme ještě měli krátký program. Jednou to byla například venkovní večerní modlitba na světýlky vyznačené trase se zastaveními k zamyšlení, jindy pokračování příběhu celotáborovky a po celodeňáku jsme si za odměnu promítali pohádku Zootropolis.

Právě v úterý totiž zvládly mladší děti celodenní pěší výlet po okolí. Ve čtvrtek za námi přijel pan farář Pavel Semela a díky němu jsme mohli slavit mši svatou. Zůstal s námi až do večera, za což jsme byli moc rádi. V pátek jsme se po několik letech zákazů rozdělávání ohňů mohli konečně pořádně rozloučit u táboráku a opéct si buřty.

Vloni jsme si stěžovali, že nám celý tábor propršel. Letos se karta obrátila, denní průměr byl nad třicítkou a přes den sprchlo až v sobotu odpoledne po odjezdu dětí domů. I díky bazénu jsme ale horka ve zdraví zvládli a celkově tábor považujeme za velmi vydařený. Děti každý rok prosíme o zpětnou vazbu a letos si tábor dle feedbacku v průměru zasloužil známku 1,31. Zároveň nás těší, že až na jedinou výjimku mají všechny starší děti (14-16 let) zájem účastnit se v příštích letech jako vedoucí. Jsme rádi, že tradice táborů bude moci pokračovat i dále, v podobném věku totiž byli i někteří z nás, když v roce 2016 jeli poprvé jako vedoucí na tábor, s jehož organizací ve farnosti tehdy po letech znovu začala Míla Svobodová s Karolínou Kykalovou a Honzou Rundem.

A jak tábor prožily starší děti?

Letošní tábor začal tradičně odjezdem dětí z nádraží. Dojeli jsme na nové místo do Neškaredic u Kutné Hory. Zabydleli jsme se ve stanech a byli rozděleni do krajů na celotáborovou hru, my starší jsme byli pouze ve 2. a 3. kraji. Další den proběhly seznamovací hry a vyzkoušeli jsme místní bazén.

V úterý ráno jsme byli vysláni na dvoudenní výlet. V Kutné Hoře jsme nakoupili podle našeho uvážení jídlo a cesta mohla začít. Vlakem jsme se dopravili do vzdáleného Hodkova. Díky velkému teplu jsme byli s krosnami na zádech po dni chození vyčerpaní. Osvěžili jsme se v rybníku a dali si malinovku. K večeru jsme dorazili k hradu Sion. Tam jsme si na plynovém vařiči uvařili výborné pestovky s tuňákem. Usnuli jsme rychle, ale v noci jsme šli na procházku ke Hradu, kde jsme se upsali do odboje, a šli zpátky. Ve středu jsme po celkem 25 km dorazili zpět do tábora a pak jsme dlouho odpočívali. Odpoledne jsme díky našim chemickým zkušenostem zachránili mladší před Kapitolem.

Další den měl otestovat naši šikovnost se dřevem. Měli jsme vyřezávat gumičkovky, že se budou někdy hodit. A odpoledne jsme začali naše oblíbené plánování bojovky pro mladší. Najít trasu bylo ale velmi obtížné, ale nakonec se nám to povedlo a tu bojovku jsme si moc užili. Spát jsme ale šli až ve 4 a tudíž jsme další ráno vstávali až později. Odpoledne už nás ale čekala závěrečná bitva proti Kapitolu, kde jsme konečně využili naše ručně dělané gumičkovky. A odboj vyhrál.

Po večeři byl táborák s opékáním a my jsme si užili naší poslední společnou noc. Hráli jsme karty a povídali si. Ráno už nás čekalo jenom balení a odpoledne loučení. Oproti loňsku nás potkalo teplé počasí a díky tomu byla i lepší nálada. Moc jsme si to užili a děkujeme naším vedoucím :).

Anička, Luisa, Zuzka, Terka, Václav, Tomáš, Marek, Prokop (vedoucí), Martin, Kuba (účastníci)